31/01/2019
Noční LOS v Lounech
V sobotu 26.1.2019 jsem se zúčastnil první noční LOSky v životě. Soutěž připravili agilní členové SČS Louny - kolezi Láďa Charvát a Marek Lukeš. Pravda, LOSka sestávala pouze ze dvou situací, ale to bylo maximum, které střelnice Chlum dovoluje postavit. Hlavním rozhodčím byl Pavel Horký z Teplic, zkušený harcovník praktické střelby, záruka bezpečnosti a hladkého průběhu soutěže.
Střílely se vlastně pouze dvě kategorie - pistole a PDW na stejných situacích.
Jedna situace se střílela z volného prostoru bez možnosti krytí. Ve vzdálenosti 15 - 20 m byly umístěny 3 gongy a 2 popry, které bylo nutno sestřelit v souladu s pravidly LOS - tedy od nejbližšího k nejvzdálenějšímu.
Druhá situace sestávala z 6 papírových terčů IDPA doplněných NE-terči ve vzdálenosti opět 15- 20 m. Při střelbě bylo nutno využít krytu - stěny, kdy část terčů bylo nutno střílet z levé a zbytek z pravé strany krytu.
Všechny situace se řešily za téměř naprosté tmy, kdy jediným zdrojem světla byly taktické svítilny, držené buď v ruce anebo umístěné na zbrani. Výsledky a průběh závodu jednoznačně prokázaly, že jasně lepším řešením je svítilna na zbrani. Mně se osvědčila svítilna INFORCE v kombinaci s pistolí CZ P-10C. Svítilna je kompaktní s jednoduchým intuitivním ovládáním jak levou, tak pravou rukou. Svítivost naprosto dostatečná, zapínání a vypínání rychlé a jednoduché, se zbraní vytváří kompaktní celek, který se dá rychle a jednoduše tasit z pouzdra. Pouzdro jsem použil kožené vlastní výroby zn. LOBO, tradičně tvarované podle zbraně (tedy vlastně podle zbraně s nasazenou svítilnou) a těsně přiléhající k tělu, tedy nenápadné. Největším problémem noční střelby je především kouřivost spáleného střelného prachu. Dým ve světle svítilny zacloní terče, takže musíte několik okamžiků čekat, než se rozplyne, abyste uviděli další cíle a mohli pokračovat ve střelbě. To mě přivedlo na myšlenku, že jsem vlastně ještě nikdy nezkoumal použití přebíjecích prachů z hlediska kouřivosti, protože 99% veškerých soutěží se střílí za denního světla. Pouze jednou jsme měli s kouřivostí problémy před lety na MČR v soubojích dvojic v Mokré, kdy svítilo intenzivní sluníčko proti nám, terče se po každém výstřelu zahalily do téměř neproniknutelného mraku spáleného střelného prachu a my museli pobíhat po palebné čáře, abychom vůbec zjistili, kde máme další cíle. Výjimečná situace, dávno zapomenutá. Najednou se však vynořila teď, za podobných podmínek, jenže v noci, kdy toho z bezpečnostních důvodů mnoho nenapobíháte :o). Budu muset vyrobit náboje s menší prachovou náplní (ale ne mechovky!) a hlavně s minimálně dýmajícím prachem.
Druhá věc, kterou jsem si uvědomil, je dvojsečnost tritiových miřidel. Tririáky krásně svítily, snad i pomohly při střelbě (nedovedu posoudit, protože na své zbrani používám tradiční miřidla s luminiscenčními body, které svítí stejně intenzivně jako tritium, ale po nasvícení), pokud by se však jejich majitel pohyboval v neznámém prostředí a nevěděl přesně, odkud čekat protivníka, mohl by se dostat do situace, kdy by ho svítící body demaskovaly.
PDW-čka byla téměř všechna vybavena kolimátory a jednoznačně prokázala, že jsou mnohem účinnější zbraní, než pistole. PDW je díky kolimátoru rychlejší, přesnější a také nemá takové problémy s kouřivostí střeliva. Avšak nedá se nosit skrytě... maximálně v kufříku :o)
Soutěž se celkově vydařila, přinesla spoustu zajímavých postřehů, důležitých pro eventuelní přežití.
Závěrem jen nepodstatný dodatek - v pistoli zvítězil jakýsi Vlk z SČS Louny a v PDW-čku Pepa Zícha z Teplic.
45K
