02/06/2026
Když si čtu hodnocení od komise "ten 3D tisk, laser cut, lepty, to se jenom namaluje a nabarví a nedá to moc práce" tak si říkám že bych členům mohl nabídnout víkendovou brigádu. Že bych se u popíjení kávy podíval jak realizují to "se to jenom namaluje" u klávesnice a následně u strojů. A to jsem si říkal že doba kdy se modely sochaly z ingotu je za námi... Kacířskou otázkou zůstává jak by dotyční hodnotili kitaře kteří vesměs používají výlisky z profi forem, doplněné potištěnými lepty a barvenými 3D výtisky...
Císařský dekret o čistotě modelářského řemesla aneb Kdo používá 3D tisk, nechť je vyobcován!
(Varování: Následující text je trochu delší čtení, ale prosím, dočtěte ho až do konce. A budu jen rád, když ho nasdílíte dál - čím víc lidí se zapojí do diskuze, tím lépe!)
Dovoluji si předložit jednu úvahu, u které jsem si vědom, že mnohým „nepůjde pod vousy“. Cílem však není nikoho napadat, ale otevřít diskuzi, která je podle mého názoru potřeba. Chápu, že můj názor nemusí být pro „pamětníky“ zcela relevantní a že možná nemám takový celkový přehled jako matadoři oboru, ale píšu to zkrátka tak, jak to vnímám - očima člověka, který modelaří teprve chvilku, ale přesto tenhle koníček naprosto miluje. Pokud se někdo cítí dotčen, je mi to upřímně líto; moudrý člověk však mou úvahu dočte, zamyslí se a zkusí mi mé názory vyvrátit věcnými a rozumnými argumenty.
Jako pouhý návštěvník jsem se z MČR železničních modelářů vracel s pocity, které se pohybují kdesi mezi úžasem nad řemeslnou zručností a zoufalstvím z naprosté slepoty vůči 21. století. Měl jsem pocit, že jsem místo soutěžní výstavu modelů navštívil soutěž v historickém reenactmentu 19. století, kde řád a tradice stojí nad veškerým pokrokem. Musím totiž uznat, že porota (zřejmě povinována nesmyslným pravidlům) odvádí záslužnou práci v boji proti kacířství moderních technologií. Je přímo fascinující (a děsivé) sledovat, jak stávající hodnotící kritéria moderní technologie nejen přehlížejí, ale přímo a systematicky penalizují.
Pevně věřím, že v duchu zachování vznešených hodnot „staré školy“ budeme brzy následovat tento chvályhodný trend i v dalších směrech tvorby. Pokud je 3D tisk, laser-cut nebo dokonce lepty projevem slabosti a „penalizovatelným“ nešvarem, je s podivem, že nepenalizujeme i moderní a pro modelařinu vyvinuté modelářské barvy a lepidla. Opravdový modelář by přece měl barvu získávat pečlivým roztíráním okvětních lístků a drcením minerálů v hmoždíři. A lepidlo? To se přece musí poctivě vařit z koňských kopyt, jak se na správného řemeslníka sluší a patří!
Není divu, že k nám mladá generace nachází cestu jen velmi ztěžka. Těm, kteří v digitálním věku vyrůstají a 3D tisk či kresleni v PC považují za naprosto přirozené nástroje kreativity, vzkazujeme: „U nás ne, u nás se stále kope motykou!“
Žil jsem v naivní představě, že železniční modelářství je především o věrnosti předloze a snaze přenést realitu do zmenšeného světa. Není tedy nakonec jedno, jakou cestou toho výsledku docílíme?
Pokud chceme, aby modelářství přežilo a nebylo jen nostalgickým koníčkem pro uzavřenou společnost, možná by bylo načase přestat lpět na pravěku a přijmout fakt, že technologie nejsou nepřítelem řemesla, ale jeho evolucí. Vždyť je přece jedno, jestli jsem domeček vyřezal ručně skalpelem, nebo si ho nakreslil v programu a vypálil laserem. Stejně tak nesejde na tom, zda jsem detail vysochal z kusu plastu, nebo si ho vymodeloval a vytiskl na 3D tiskárně.
Vím, že kritizovat je mnohem snazší než hledat konkrétní řešení. Přesto věřím, že pokud trochu rozvířím vody, ti „povolanější“ z vás se zamyslí a společně najdeme cestu, jak hodnocení modernizovat.
Jaký je váš názor? Jsou moderní technologie v modelářství cestou vpřed, nebo jsou skutečně jen „zkratkou pro lenochy“?
Díky
M.
P.S.: Nejsem si jist, zda tuto úvahu „dotčené orgány“ vůbec budou schopny přečíst. Zapomněl jsem ji totiž vytesat do kamenné destičky a místo toho jsem ji, ke své vlastní hanbě, napsal na počítači. A jak je známo - co je pokrokové, moderní, to je fuj!
