02/03/2026
Jak moc se mění místa, které jsme navštívili před lety?
A jak jsme se za tu dobu změnili my?
Řím je město, které nelze nemilovat. Poprvé jsem tam byla před cca dvaceti lety na exkurzi, kterou pořádala katedra dějin umění. Bylo to fascinující! Chodili jsme s očima navrch hlavy a nasávali tisícileté poklady od Etrusků, přes Římany, raně křesťanské památky a renesanci až k bujnému baroku, které zde tryská a valí se na člověka na každém kroku.
I po letech jsem pořád nadšená, i když bych městu přála zpomalení, méně turistů, vizuálního smogu a špíny velkoměsta. Jelikož jsme výlet absolvovali bez dětí, mohli jsme projít velké množství uměleckých skvostů na všech římských pahorcích, vyhýbat se turistickým tepnám a po večerech vychutnávat tišší zákoutí, jelikož v tam je již jarní počasí. A i když jsme měli pouze necelé tři dny, stálo to za tu namáhavou cestu autem přes půl Itálie.
Jednak jsem ráda, že naše uhlíková stopa je tím mnohem menší, jednak jsme cestou udělali pár skvělých zastavení.
Již dlouho jsme chtěli navštívit Lublaň - město Joži Plečnika. Skutečnost byla lepší než představy! Byl to génius.
Další zastávkou byla Aquileia. Jelikož miluji mozaiky, tohle městečko mě úplně dostalo jejich kvalitou i množstvím v bazilice i antických ruinách.
A jestli se někdo chystáte do Toskánska, určitě se stavte alespoň v jednom z měst vystavěných na tufových skalách, je jich tu spousta, jsou malebná a tak akorát liduprázdná (Montepulciano, Manciano, Scansano, Sovana, Pitigliano). My jsme ještě nostalgicky na jednu noc zakotvili v Saturniích, kde jsou úžasné termální prameny s azurově modrou vodou. Fotka je z nočního koupání, takže azúro si musíte představit :-)
Bylo to opět úžasné, kdo ví, jestli se tam ještě někdy podívám. Každopádně v Římě je na co koukat!
