07/05/2026
Znáte ten stav, kdy jedete na doraz…
a víte, že stačí jediná kapka navíc – a přetečete?
A zároveň si uvědomujete, že si to teď nemůžete dovolit.
Ten zvláštní rozpor, kdy víte, že potřebujete povolit…
ale jaksi není kde 🤷♀️
Moje nervová soustava v tomhle jede už dlouho... A stěhování je teď její vrchol.
Takže jedu v režimu přežití…
Hooodně dávno jsem na podobný stav dostala antidepresiva. Nevnímám je jako selhání – pro někoho jsou nezbytnou oporou. Já jsem si ale svoji cestu našla jinde.
Navzdory všemu, čím procházím, jsem pořád ve spojení sama se sebou.
Vnímám, co mi tělo říká. Rozumím tomu, co se se mnou děje… A pracuju s tím. Nechávám tu bouři projít skrz. Odevzdávám se plně důvěře ve své tělo, přijímám důsledky s plnou zodpovědností.
Ale mám své "berličky", samozřejmě 🙏
💎 Krystaly
V současné chvíli je mi největší spásou mini drúzička ametystu – živoucí důkaz, že na velikosti krystalů opravdu nezáleží. Denně mě vrací k sobě... Kdykoli už je tlak v hlavě neúnosný. Ona jediná umí vypnout ten hukot. S ní přichází absolutní ticho doslova na počkání. A to je teď nejvíc, co potřebuju – reset přetíženého sympatiku... abych mohla fungovat dál 🙏
🤎 Hodně mě drží i kakao.
Ne jako rituál, ale jako výživa.
Ceremoniální kakao si zachovává látky, které to běžné na trhu ztrácí (je alkalizované) – pro stavy duševního vyčerpání především theobromin, tryptofan a hořčík...
💟 Večerní rituál s kadidlem... V jeho božské vůni uzavírám den. Světelná očista a návrat k sobě, po dni plném emocí.
A pak ty nejjednodušší věci – pohyb, příroda, hudba. Nic velkého, žádné výkony.
V praxi to vypadá tak, že si třeba k balení zásilek pustím mantry a zpívám, někdy i tancuju.
Věšení prádla na zahradě není rutina, ale prožitek – bosá se spojím se Zemí, nasávám paprsky slunce i zvuky přírody...
Protože... ty nejúčinnější věci bývají často ty nejprostší.
Ať jsou vám inspirací ❤️
