Antikvariát Kant Praha

Antikvariát Kant Praha Akademický antikvariát v centru Prahy v sousedství kaváren Velryba, Jericho, Rybka etc. Antikvariát, který už více než 20 let vede Milo Burdátš

Původně spisovatelka ženských románů Libuše Hanušová už za druhé republiky a Protektorátu shromažďovala fotky a zprávy o...
05/06/2026

Původně spisovatelka ženských románů Libuše Hanušová už za druhé republiky a Protektorátu shromažďovala fotky a zprávy o činnosti Sudetoněmecké strany a její činnosti proti Československu. Hned po válce se rozhodla své bádání vydat knižně, aby se celý svět dozvěděl, jak to vlastně s tím útiskem a šikanou našich německých spoluobčanů bylo. Z nějakého důvodu knihu nevydalo "benešovské" nakladatelství Orbis, ale malé soukromé Rebcovo nakladatelství. Kniha vyšla čtyřjazyčně, česky, anglicky, rusky a francouzsky ve velkém formátu a nesla provokativní název:
"Co s nimi?" jakoby předjímala připravovaný odsun sudetských Němců. Ona sama se v knize vyhýbala tomuto označení a píše o nich jako o pohraničních Němcích.
Knížku nechal pan František Rebec rozeslat na všechna velvyslanectví a různým vojenským i civilním přidělencům vítězných mocností.
Občas se tato velkoformátová kniha dostane i do antikvariátu. Není to však nijak často. Jednu držím v ruce. Otevřu ji a v ní je vložená malá stará švýcarská vlajka. Je to ta velikost, co se uvazovala na přední blatník auta velvyslance. Samozřejmě vás hned napadne, že to byla kniha určena pro švýcarského diplomata. Ten ji však mohl dát svému řidiči, který si do ní vložil jednu z vlaječek, které měl v kufru auta.
Bylo, nebylo, vyloučené to není.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Dopis do pankrácké věznice z doby Protektorátu, tak to jsem v knize snad nikdy nenašel. Ta kniha byla příručka "Německy ...
25/05/2026

Dopis do pankrácké věznice z doby Protektorátu, tak to jsem v knize snad nikdy nenašel. Ta kniha byla příručka "Německy jak se skutečně mluví" a výraz Československá v názvu nakladatele je poctivě zamazán.
Dopis zřejmě psala manželka Běla a připodepsala se dcera Milada. Pak jej nechali u nějakého němčináře přeložit a napsat čitelně na stroji. Zřejmě do věznice Gestapa se museli posílat dopisy pouze v němčině, aby je vězeňský cenzor dokázal přečíst. Jenom to oslovení bylo povoleno v mateřském jazyce. Jestli se nepletu, tak to byl povolen jeden dopis měsíčně.
Tady je překlad alespoň prvních odstavců, abychom pochopili skutečnou realitu Protektorátu:

Praha, 24. května 1943.

Náš milý taťko !

Tvůj milý dopis ze 16. května jsme obdrželi 21. Vždycky si propočítávám, kdy by měl tvůj dopis dorazit, a netrpělivě čekám na pár řádků od tebe. Jsem ráda, že jsi obdržel balíček vitamínů, který jsem ti mohla poslat se svolením lékárny. Není tak snadné posílat takové balíčky a nesmí obsahovat jiné potraviny. Ani chléb se nesmí posílat. Chápu tvou touhu po chlebu, můj nejdražší; je mi moc líto, že Ti nemohu pomoci.

Dnes se snažím poslat po dozorci věznice balíček opečeného chleba a naléhavě ho žádám, aby ti ho doručil. Doufám, že ho dostaneš a budes ho moci použít do polévek. Brzy se znovu pokusím najít nějaké vitamínové doplňky a poslat ti je. Jsou ale docela obtížně sehnatelné...

Netuším, jak se dopis dostal do té německé publikace, zřejmě byla na cele povolena, aby se vězni doučili němčinu.

Kdyby byl zájem, naskenuji i další stránky.
v úctě Milo Burdátš, antikvář pražský

Málokdy se objeví tato základní protičeskoslovenská kniha, která se tváří jako odborná publikace. Nese název: "Europäisc...
22/05/2026

Málokdy se objeví tato základní protičeskoslovenská kniha, která se tváří jako odborná publikace.
Nese název:
"Europäische Politik 1933-1938 im Spiegel der Prager Akten."
Jak vznikla?
V noci ze 14. na 15. března 1939 po příjezdu nacistické armády do Prahy, byla donucena naše vláda předat klíče od Černínského paláce, sídla ministerstva zahraničí tzv. německým odborníkům, pod vedením důstojníka Abwehru. Ti němečtí odborníci byli vesměs naši bývalí spoluobčané, sudetští Němci. Často i bývalí zaměstnanci československé diplomacie.
A tito sudetští odborníci znalí jazyka českého se pustili do hledání tajných depeší, telegramů, memorand či různých zápisnic, které měly prokázat, že Československo bylo centrem protiněmecké aktivity v Evropě, že Benešova administrativa byla trvalou hrozbou pro německý národ a že naše Zamini bylo intrikánským protigermánským centrem.
Proč to potřebovali?
Prostě chtěli obhájit před světem, jak zábor pohraničí a Mnichov, tak i obsazení zbytku zbytku Československa a vytvoření Protektorátu Böhmen und Mähren. Dokumenty byly odvezeny do Essenu, do nakladatelství NSDAP, které financoval koncern Krupp.
A zde je zpracoval jakýsi Fritz Barber, člen NSDAP a taky Leiter des Deutschen Instituts für Außenpolitische Forschung, do této modré knihy.
Kniha vyšla a byla rozeslána do všech možných knihoven a ministerstev po celé Evropě.
Odesláním této knihy jako kdyby řekli všem ostatním vládcům Evropy: "Jen se koukněte do té knihy a pochopíte, že Benesch je agresivní protiněmecký politik, který zatáhl mírumilovný český národ do nepřátelství vůči sudetským Němcům a nakonec i proti těm říšským. Má na rukou jejich krev. Tudíž veškeré kroky Třetí říše proti Československu byly lege artis."

Jo, jo, knihy jsou takové konzervy, které se však dají otevřít i po 80 letech a lze je ochutnat.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Shodou náhod jsem ve skladu narazil na sudetoněmeckou učebnici Dějepisu pro gymnázia. Vyšla v roce 1939, takže po připoj...
22/05/2026

Shodou náhod jsem ve skladu narazil na sudetoněmeckou učebnici Dějepisu pro gymnázia. Vyšla v roce 1939, takže po připojení českého pohraničí k Říši. Učebnice sice vyšla v Liberci, ale připravovali ji ve Vratislavi (Breslau). Je to celkem zajímavé čtení, ale nejvíce mne zarazila galerie velkých Němců v 19. století a mezi nimi hned na druhém místě po Kruppovi samotný Karel Marx. Pro jistotu je zde uvedeno původní jméno jeho otce Mardochaj Hirschel (Marx se už narodil jako Marx a byl pokřtěn v luteránském kostele)
Může mi někdo zařazení Karla Marxe mezi německé průmyslníky vysvětlit?

v úctě Milo Burdátš, antikvář pražský

Obratník raka od Henryho Millera je opravdu přelomový román. Bylo mi asi jedenáct let, když jsem si ho poprvé přečetl, a...
18/05/2026

Obratník raka od Henryho Millera je opravdu přelomový román. Bylo mi asi jedenáct let, když jsem si ho poprvé přečetl, a byl jsem z něj úplně perplex. Prostě beatnická literatura plná chlastu, sexu, džezu a nicnedělání.

Vyšel totiž na počátku normalizace, v roce 1970 na Slovensku. Vydání prosadil překladatel Dušan Slobodník, který jej překládal spolu s dalším proamerickým překladatelem Jakubem Bondem (občanským jménem Jozefem Kotem).

Asi před dvěma týdny jsem si tady v antikvariátu o té knize s někým povídal. Vtom vešla asi dvacetiletá slečna a slovensky se ptala na nějakou knížku. Nevím proč, ale řekl jsem jí:
„Slečno, my se tady bavíme o zásluhách jednoho slovenského překladatele jménem Dušan Slobodník, který nás v roce 1970 zasvětil do beatnické literatury.“

Slečna ze Slovenska se na chvíli zarazila a pak řekla:
„Dušan Slobodník bol mojím starým otcom.“

A tím nás úplně dostala do rozpaků. Začali jsme jí popisovat, o čem Obratník raka je. Udivilo nás, že vůbec netušila, že její dědeček se zasloužil o vydání tohoto světového románu.

To slovenské vydání jsme už hodně dlouho v antikvariátu neměli, ale dnes se objevil originál. Bohužel až 28. vydání. Přesto dobrý kup.

Pro neznalé: Obratník raka z roku 1934 byla tak skandální kniha, že v USA nesměla vyjít až do roku 1961, kdy malé nezávislé nakladatelství Grove Press vyhrálo soudní spor, který její vydání povolil. Pomohl jim tehdy i uznávaný spisovatel Norman Mailer.

Kniha vyvolala v puritánské Americe doslova bouři. Rokenrollová mládež z ní udělala bestseller. Jednotlivé státy však knihu zakazovaly, takže se tím musel zabývat až Nejvyšší soud, který ji nakonec definitivně povolil.

Vznikající hnutí hippies tak najednou mělo svou bibli. Norman Mailer, bojovník proti válce ve Vietnamu, tuto knihu doporučoval, takže ji četli všichni. Ve vydáních knihy býval vždy uveden citát z Mailerovy recenze, že Henry Miller je „největším žijícím americkým spisovatelem“.

Náš výtisk však vyšel až po Millerově smrti, takže v nakladatelství Grove museli najít jiný citát. Naštěstí Mailer ještě napsal, že Obratník raka je „jedním z deseti nebo dvaceti největších románů našeho století“.

Málokdo ví, že česky vyšel Obratník raka už v roce 1938, s obálkou od Henriho Matisse. To je dnes opravdu velká vzácnost.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Do antikvariátu vstoupila krásná stará paní. Krásné vlasy, krásná pleť, vyrovnaná chůze, přestože ji bylo kolem 75 let."...
07/05/2026

Do antikvariátu vstoupila krásná stará paní. Krásné vlasy, krásná pleť, vyrovnaná chůze, přestože ji bylo kolem 75 let.
"Dobry den. Vy znate Augustin Berger, prosim." zeptala se s cizím přízvukem.
"Pokud myslíte toho slavného baletního mistra, tak znám." odpověděl jsem suverénně.
"To mi radost dava, mate knihu o Augustin?"
"Moment jednu mám ve skladu, podívám se přes eshop, kde přesně ji mám. Ale bude dražší, je totiž s podpisem pana Bergra."
"Ja nemluvim moc česky."
"Ich habe nur ein exemplar mit unterschrift. Aber es ist teurer, es kostet 180 Kronen." pro jistotu jsem odpověděl německy. Paní bude asi z Vídně.
"No, non é costoso, porta il libro. Per favore." odpověděla italsky. Takže Italka.
Skočil jsem pro knížku. Otevřel a na titulu byla dedikace Augustina Bergera příteli, malíři Karlu Židlickému a krásný velký podpis. Datum leden 1945.
Paní vzala knihu opatrně do rukou a začala hladit ten podpis. Za chvíli ji po tváři stekla slza. Naproti titulu byla fotografie pana Bergra. A já si všiml té podobnosti.
"É tua familia?"zeptal jsem se.
"Augustin muj dedeček, nikdy jsem Augustin neviděla. To jeho posledni unterschrif do smrti."
"A jak zemřel, wann er ist gestorben?"
"Byl revoluce di Praga, 5. may on byl na barikade. Oni nacisti jeho strelili. Pak šel domu a srazila ho tramvaj. Doma dostal sepsi, nebyl penicilin. A pak umřel 1. juni 1945."
"Tak to jsem nevěděl. Neumím si představit devadesátiletého tanečníka, jak šel na barikády a pak ho ještě srazí tramvaj. Ale život měl určitě překrásný. Ta kniha na vás tady čekala (možná 3 roky)."
"Gracie moltissimo per il libro. Děkuji za knihu."

Ještě jsme diskutovali česko-italsko-německy. Prodal jsem i pro sestřenici další jeho knihu, ale bez podpisu. Stále jsem se ji chtěl zeptat na věk, ale jsem gentleman. Protože pokud měla geny po dědečkovi, mohla být klidně daleko starší.
Tyto chvíle miluju, splnit někomu takové přání, to fakt hřeje na srdci. A snad od toho tady my antikváři jsme, nebo ne?

v úctě Milo Burdátš
antikvář pražský

Objevit u nás první vydání některé z knih Ernesta Hemingwaye je skutečná událost.Proto jsem vyskočil radostí, když jsem ...
04/05/2026

Objevit u nás první vydání některé z knih Ernesta Hemingwaye je skutečná událost.
Proto jsem vyskočil radostí, když jsem ve skladu narazil na Komu zvoní hrana z roku 1940 v originálu. Sice bez přebalu, ale přece jen předválečné vydání. Jenže pak jsem si všiml copyrightu. A sakra — je to reprint prvního vydání z roku 1944. Jenže ten reprint je tzv. wartime edition, což se také cení.

Ale pozor. Toto vydání vydal Blakiston ve Philadelphii — co jsou to za zmatky?
Smlouvu s Hemingwayem měl přece nakladatel Charles Scribner’s Sons. Jenže v roce 1940 byl v USA velký nedostatek papíru, a tak vláda zavedla přídělový systém. Pozor: to ještě USA nebyly ve válce.

Nakladatelství Scribner nemělo dostatek papíru pro vydání knihy slavného spisovatele, jakým Hemingway v té době už byl.
A tak se obrátilo na spřízněné nakladatelství Blakiston, které zřejmě mělo dostatečný příděl papíru. Plácli si, Hemingway souhlasil, a tak jeho slavná kniha vyšla zároveň u dvou nakladatelů. Rozdíl byl pouze v tiráži a v použitém plátně. Jinak i hřbet i hapticky vyražený podpis Hemingwaye na deskách jsou stejné. Kniha samozřejmě měla přebal.

Pak přišla válka. Problém s papírem se ještě prohloubil, ale Blakiston zásoby měl, a tak udělal reprint prvního vydání — dokonce ponechal i tiskové chyby. Prostě použil původní sazbu, jen na stránku s copyrightem přidal poznámku o zvláštním ujednání se Scribnery.

Zřejmě to způsobilo mnoho zmatků mezi knihovníky a sběrateli.
Nemáme sice první vydání, ale i toto válečné potěší oko antikváře.

V úctě
Milo Burdátš, antikvář pražský

Zarah Leander singt. Podruhé se mi dostala do rukou sbírka písní této švédské zpěvačky. A hned mi naskočila vzpomínka, j...
03/05/2026

Zarah Leander singt. Podruhé se mi dostala do rukou sbírka písní této švédské zpěvačky.
A hned mi naskočila vzpomínka, jak jsem ji někdy před čtvrtstoletím dával do výlohy. Ještě jsem ani neslezl ze štaflí, už jsem slyšel zvučný hlas:
"Ty bejku, tys to na mě narafičil. Okamžitě to z toho výkladu vyndej. Já ji musím mít."
Otočím se ke dveřím a tam stál samotný Arnošt Lustig. Rozklepala se mi kolena, málem jsem z těch schůdek spadl.
"No ale to jsou písně z Třetí říše..." namítl jsem opatrně.
"Co tě nemá, Zara byla moje platonická láska od puberty. Její písničky jsem miloval. A když to chceš slyšet, tak i v tom Terezíně nám ji pouštěli. Sag mir nicht Adieu, tu znám dodnes."
Sešit Zary Leandrové jsem vyndal z výlohy a zabalil.
"Bejku, tys mne dneska potěšil. Kde je tady nějaká dobrá restaurace, mám hlad jako tři dny nekrmený pes."
"Tady za rohem je nová bretaňská restaurace..."
Arnošt Lustig odešel a já se chvíli třásl jako osika.

A tak jsem teď dal tuto sbírku písní a fotografií Zary Leandrové do výlohy na to samé místo. Arnošt Lustig však už nepřijde.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

Ve skladu v rohu ležela malá brožura. Kdysi ji tam někdo odložil. Byl jsem to já. Leží tam už minimálně třicet let a pom...
23/04/2026

Ve skladu v rohu ležela malá brožura. Kdysi ji tam někdo odložil. Byl jsem to já. Leží tam už minimálně třicet let a pomalu se na ni usazuje prach. Tehdy, před těmi třiceti lety, jsem prostě nemohl prodávat brožuru s názvem Pravda velké doby, plnou článků z Rudého práva.

Vezmu ji tedy znovu do rukou – a hle, něco v ní je. Novoročenka Ivo Fischera, mého oblíbeného textaře, oblíbeného už od dětství, kdy jsme všichni zpívali Jó, třešně zrály. Říkám si, že v ní bude podpis. Otevřu ji – a nic. Žádný podpis. Jen nějaký poskládaný strojopis.

Rozložím ty dva hustě popsané listy.
Václav Havel: Děkovná řeč.

To bude ten zásadní text, který Václav Havel napsal v roce 1986 a který při předávání Erasmovy ceny v Nizozemsku přečetl Jan Tříska.

To, co jsem objevil, je průklep – možná druhý, možná třetí. Je v něm několik drobných úprav.

V devadesátých letech nám někdo přinesl tašku různých knih. V některých byly dedikace právě pro textaře a dramatika Ivo Fischera. Ty jsme už dávno prodali. Tahle bolševická brožura se krčila v prachu podzemního skladu. Asi věděla proč. Schovávala ten zásadní Havlův text.

v úctě, Milo Burdátš, antikvář pražský

V únoru 1967 navštívil malíř Ota Janeček dlouho očekávanou výstavu moderního německého umění. Poprvé se v Praze objevila...
19/04/2026

V únoru 1967 navštívil malíř Ota Janeček dlouho očekávanou výstavu moderního německého umění. Poprvé se v Praze objevila díla soudobých západoněmeckých výtvarníků a Ota Janeček i většina tehdejších mladých umělců nemohla na té výstavě chybět.
Jeden malíř však nemohl dorazit. Jan Benda už byl hodně nemocný. Aby mu to nebylo líto, jeho přítel Ota Janeček mu jeden ten obsáhlý výstavní katalog koupil a vepsal mu tam i věnování. Ještě, že mu jej odnesl, Jan Benda půl roku po této výstavě zemřel.

Jinak miluju dedikace výtvarníků, samy o sobě jsou malým uměleckým dílem.

V úctě Milo Burdátš
antikvář pražský

Adresa

Opatovická 26
Prague
11000

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Antikvariát Kant Praha zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Antikvariát Kant Praha:

Odkazy

Sdílet

Kategorie